P. Yves M. J. Congar OP

Generální kurie Řádu bratří kazatelů Řím (147) 26. 5. 46 Konvent sv. Sabiny (Aventino)

Poznal jsem bratra Patrika Kuželu v Saulchoiru, ve školním roce 1938–1939. Měl jsem ho velice rád. Měl velký zájem o otázky, jimž jsem se zasvětil také já: Církev a jednota křesťanů. Když opouštěl Saulchoir v červenci 1939, půjčil jsem mu první svazek spisů Chomjakova (rusky), aby jej zpracoval během prázdnin. Současně jsem ho žádal, aby shromáždil pro mne nějaké zprávy vojenského rázu, týkající se postupu Němců. Bratr Patrik měl rád Francii. V den vstupu Němců do Prahy přišel ke mně a řekl: Milý Otče, nyní miluji Francii dvojnásobně, protože už nemám vlast…

Podle mého názoru, br. Patrik byl dokonalý. Měl všechny dary přirozené i nadpřirozené. Byl krásný, příjemný, sympatický a mohl mít úspěch ve všech oblastech práce. Byl ohleduplný, trpělivý. Člověk měl dojem, že po něm může chtít cokoli a může mít jistotu, že to bude uděláno dokonale. Byl hluboce věřící, zbožný, nadpřirozený. Modlil se s hlubokým soustředěním. Já jsem od něho doufal a čekal vynikající přínos pro Církev a pro svou zemi.

Během války 39–45, kdy jsem byl zajatcem, velmi často jsem na něho myslel. Častokrát jsem se pokusil ze zajetí uniknout, a říkal jsem si – budu-li muset jít přes Československo – dokáži ho navštívit. Pochyboval jsem, že by byl zapojen do protinacistického odboje.

Mezitím, jak jsem jen mohl, snažil jsem se zjistit, co s ním je. Zpráva o jeho smrti mě zdrtila. Měl jsem ho velice rád. Byl by z něho býval vynikající dominikán. Uchovávám na něho vzpomínku jako na velmi svatou duši, na dokonalého bratra, velmi oplakávaného.

fr. Yves M. J. Congar