První dopis z vězení

D. Otče a drazí bratři,

pozdravuji Vás všechny ve sv. Dominiku a prosím Vás pro lásku Boží, odpusťte mi tu mrzutost, co kvůli mně máte. Já sám ještě nevím, o co vlastně jde, vinu se dozvím až při výslechu. — Jsem zde spokojen a trávím den za dnem radostně a v naprosté odloučenosti od světa jako mnich. Breviář ovšem nedostanu dřív než po výslechu a tak se modlím, co umím zpaměti: mariánské hodinky, kající žalmy, nedělní Primu a kompletář — a růženec na prstech. Zítra už bude druhá neděle beze mše svaté — i za to díky Bohu — On nepřipoutal milost k svátostem. Jídla je dost, ani to všechno nevypiji, nesním — a křupkavý chléb a načechraný slamník též přispějí (není-liž pravda, bratře Ignáci, vy je dovedete ocenit?). Jenom když uhodí větší zima, je to cítit, přesto, že před polednem vždy zatopí (zvenku, teplým vzduchem z komína), zaplať Bůh za čisté prádlo — nosí se vždy v sobotu; příště bych prosil též o teplé papuče a rukavice — modrají či černají mi někdy prsty — a direktář na …(nečitelné). Já mohu psát jen lístek 1. a 15. v měsíci. Ten patří samozřejmě Vám drazí — a tak, Otče, napište mým rodičům, uznáte-li to za vhodné. Pozdrav O. prov. a všem v domě. Zdar zítřejšímu průvodu. Váš v Kr. o modlitbu prosící

br. Patrik M. Kužela O. P.