Krotitel Popeleční středa 26. 2. 1941

Pádíme hle vlání hřív
přes všechny pády mé, sedláš mě krotíš mě, toť lásky div
Ježíši, tobě jsem živ
V poušť jsem se zatoulal proč jsem se neoddal tobě již dřív
ještě dnes buď milostiv

KOLIKRÁT zpět jsem šel v dál
s bláhovou nadějí v novou poušť raději k smrti se štval
než bych se pokorně vzdal
Chtěl jsem Ti uniknout se uzdě tvé vymknout žhne nerv a sval
až jsi mi šupiny sňal

Bujnou jsi hřívu přistřih
zkrotlého osedlal hebké jho na šíj dal, vlídně jsi kýv
zpěněn jsem klekl a ztich
Slepoty postrachu shýbl ses do prachu pýchy mé pliv,–
z divocha – žebravý mnich

Dík Pane že ses nevzdal
po letech zápasu jiskry jsi vykřesal z ustydlých skal
břemeno neřestí sňal
hnals mízu do klasů, z nového jsi kvasu chléb zadělal,
zdvojenou silou jeď dál

Prskavka prchavých chvil
bolestí stichl kvil, bleskem se zatřpytil nadzemský cíl
Bože můj, snad jsem to snil?
Anděl tvůj políbil kohos nad sníh zbílil těm, jež jsi bil
vítězný věnec jsi svil.

Vším co jest buď pochválen
přesvaté Trojici láskou se pojící sláva, dík zněj
Otec, Syn i Duch buď ctěn
všech světů stvořitel, všech lidí spasitel posvětitel
na věky věkův amen.